Když se tráva v jarním sluku zelená,
a kopytům je do skoku,
proč mi, bože,musí strach
srdce ochromit?
Uháním
a vítr mi hřívu splétá
Uháním
a štěstí běží o závod
Uháním
a klopýtám o svou radost.
A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí,
které stejně nezachytí
neklid rozptýlený po světě.
Bože,
když se mezi stébly začne plížit noc,
vyslyš moje naříkavé ržání
a dej,
ať zaplane ve tmě jasná hvězda,
která můj strach zaplaší.
Amen
Taky krása! :)




Krásné ! tohle jsem se chtěla anučit na recitační soutěž, ale raději jsem to neudělala